Autorka - historička, která pomáhala zakládat brněnské Muzeum romské kultury, se zaměřuje na skupinu Romů žijících na jižní, resp. jihovýchodní Moravě, která se dost výrazně odlišovala od ostatních skupin Romů žijících na českém a moravském území. Moravská vrchnost přijímala žádosti Romů o usazení poměrně vstřícně, první romskou rodinu usadili na svém panství Kaunicové. Snahy císařovny Marie Terezie a Josefa II. o usazení Romů částečně zasáhly i Moravu, kde bylo v té době už několik romských osad. Podstatný byl rozdíl v přístupu státních orgánů v obou zemích: v Čechách zůstávají Romové v 1. polovině 19. století většinou neusazeni, ale na jihovýchodní Moravě se vytváří poměrně hustá síť romského osídlení. V 80. a 90. letech 19. století vznikají romské tábory v Oslavanech, Bojkovicích, Svatobořicích. K nejstarším romským rodům na Moravě patří Danielovi a Holomkovi. Podle pramenů se jako první trvale usadil Tomáš Holomek, syn Jury Holomka, s velmi početnou rodinou. Romové z jeho blízkého okolí byli negramotní, děti do školy nechodily. Romové o školní vzdělání ani neusilovali, ve svém životě pro ně neměli uplatnění. A škola o ně ani neměla zájem - byli to bezdomovci.
Teprve v roce 1926 byla školní rada ve Svatobořicích vyzvána školským úřadem, aby zřídila učebnu pro romské děti. Povinnou školní docházku - a tedy vstup do civilizačního procesu - zahájili mladší synové Pavla Holomka: Stanislav, Tomáš a Čeněk. Členové rodiny Pavla Holomka se postupně integrovali do okolní společnosti, jeho žena Terezie chodila pomáhat místním sedlákům při polních a domácích pracích. Její potomci se různým způsobem začlenili do majoritní společnosti a jejich děti získaly v různých oborech výuční listy a některé i středoškolské a vysokoškolské vzdělání. Předposlední syn Terezie a Pavla Holomkových Tomáš byl přijat na doporučení učitelů na gymnázium, kde úspěšně maturoval v roce 1931 a úspěšně složil přijímací zkoušku na právnickou fakultu UK v Praze.
Nemalá část rodiny zahynula za nacistické okupace v Osvětimi - Tomášův otec Pavel a jeho tři bratři.
Tito usedlí Romové byli na rozdíl od kočovných mnohem více spjati s majoritní společností, usilovali o získání její důvěry, nabízeli jí své služby. I když hledali své pevné místo ve společnosti, nevzdávali se svého romství. Nacistická okupace tento vývoj násilně přerušila.
Existuje výrazný rozdíl mezi kulturní a sociální integrovaností různých skupin Romů v České republice. Potomci původních moravských Romů (z jižní Moravy) představují skupinu dost ojedinělou.
Dodatek: Jsou zde uvedeny 2 staré písně Romů ze Svatobořic: Denaš, more, denaš (Utíkej, chlapče, utíkej) a Mre churde čhavore (Moje drobné děti).