Milena Hübschmannová významně obohatila nejen lingvistiku ale i veškeré společenskovědní disciplíny – folkloristiku, historii a religionistiku. Svou práci zakládala na terénním výzkumu, jezdila do romských osad, kde pobývala jako host u přátel a ne jako výzkumník u objektu svého zájmu. Život v osadě pozorovala nejen jako vědec, ale vnímala jej především jako citlivý člověk. Jeden školní rok dokonce pracovala jako učitelka v mateřské škole v Rakúsích u Kežmaroku. Při svých terénních výzkumech zaznamenávala tradiční pohádky, vzpomínky na život Romů v období druhé světové války, přísloví, hádanky, texty písní.