Současnému vědění Romů o svých nejstarších dějinách stále nedominuje vědecky přijatá teorie o indickém původu. Legendy a vědecké teorie, tradiční příběhy a nové konstrukty se dodnes prolínají. Z analýzy písemně zaznamenaných legend vyplývají při zaměření na užívané motivy některá zjištění. Vliv majority je znatelný, ale ne monopolní. Konkrétní předek se postupně stává neurčitou, legendární postavou. Původ příběhu prakticky nehraje roli a motivace vyprávění je jen výjimečně uvedena, v tom případě vždy ve spojení s kolektivním původem.
Příběhy mohou být inspirované označením etnika či etymologií obecně a slouží mj. k odvolávání se na Čingischána, starověký Řím nebo řecký ostrov Delos. Významným motivem je chování buď externí veličiny a nebo pradávného pranároda, které ovlivňují až současný osud. Dalším inspirantem jsou tradičně romské činnosti jako kovářství či hudba, ale i předsudky jako krádež nebo lži. Poslední mají společně s jinými indickými hudebními skupinami. Zvláštní příčinu představuje dědičný hřích, ať už na základě nepozornosti nebo skutečného přečinu, jako nevěra nebo vykonávání magických praktik. Uložený trest nemusí odpovídat moderním představám o přiměřenosti.
V důsledku dlouhé diferenciace romských skupin rozvíjely se i rozmanité legendy o původu. Nelze jim upřít status mýtů o původu, na kterých se by se dala zakládat i národní ideologie.