Autor zdůrazňuje nutnost využití orální tradice při studiu romských dějin - sám se soustavným sběrem memorátů vztahujících se k období 2. světové války začal zabývat od druhé poloviny 80. let. Často se jednalo o rekonstrukci otřesných životních zkušeností. Někteří pamětníci sdělovali věcné informace bez uceleného děje, jiní naopak dali volný průběh přirozenému vypravěčskému talentu. Rozhovory byly zachycovány buď přímým zapisováním, nebo zaznamenávány na magnetofonové pásky. Při závěrečné redakci se zásahy omezovaly na minimum - docházelo k nim jen tehdy, bylo-li potřebné obsahové uspořádání.