Recenzní článek se věnuje obsahové analýze tři autobiografických knih mladých romských autorů, které se na pulty českých knihkupců dostaly krátce po sobě v letech 2021 až 2022. Momenty, které tito autoři ve svých knihách akcentují, se vzájemně doplňují a pomáhají vytvářet narativ o stresu a nebezpečí, kterým ve svém dětství i mládí, tedy během zrání a dospívání, generace dnešních romských třicátníků a čtyřicátníků čelila a jež ji do jisté míry formovaly. Všechny tři autory spojuje potřeba vyrovnat se s traumaty ze svého mládí a touha dosáhnout lepšího postavení, než jim „společnost“ či okolnosti na začátku jejich dráhy předurčovaly. Tento text hledá mimo jiné odpověď na otázky, do jaké míry tito tři autoři přistupují ke svému autobiografickému psaní z pozice kritického sociologického nazírání a zda se jim daří pojmenovat a vystihnout mechanismy společnosti, které uvrhly a udržují romské jedince na okraji společnosti.