Ukázky anekdot, vtipů, což je v evropském kulturním kontextu snad poslední živý ústní slovesný žánr. Není nic mimořádného, že "gádžovská" anekdota o Romech se často dostane mezi Romy a oni si ji vyprávějí se smyslem pro sebeironii. Některé dnešní romské anekdoty mají základ v pherasune paramisa - humorných vyprávěních, jež si Romové vyprávěli na společných setkáních v dobách, kdy ještě nebylo rozšířeno sledování televize a zúčastnila se ho třeba celá osada. Námětem romských anekdot je konflikt světa bohatých a světa chudých, světa "gádžů" a světa Romů a tento konflikt bývá ztělesněn chudým Romem, jenž svým důvtipem a někdy i lstí své okolí napálí, a navíc pobaví a rozesměje. Druhým zdrojem námětů romských anekdot jsou skutečné události ze života, které se staly v romské komunitě nebo i ve vztazích mezi Romy a gádži. Tyto příběhy jsou ovšem častým vyprávěním obměňovány, pracují na nich fabulační schopnosti vypravěčů.
Třetí skupinu tvoří anekdoty myšlenkově vykonstruované, mnohé z nich se objevují i v jiných kulturách (je uvedeno několik ukázek).
Další skupinu tvoří vtipy vycházející ze zajímavých jazykových jevů: fonetické shody, mnohoznačnosti některých slov apod.