Severogemerský dialekt je soubor blízce příbuzných lokálních variet centrální romštiny, jímž se hovoří na severovýchodě slovenského Gemeru. Dialekt vyniká tím, že prodělal sadu perceptivně výrazných posunů v místě artikulace sibilant (sykavek), které dialekt jasně vymezují oproti sousedním nářečním oblastem a jež zároveň vedly k fonologicky neekonomickému a typologicky řídkému systému sibilant. Vedle základních informací o sociolingvistické situaci a dialektologickém zařazení dialektu předkládá text především podrobnou diachronní analýzu fonologického systému sibilant v severogemerské romštině, pojednávaje jak o změnách v rámci systému sibilant, tak o vývoji sibilant z nesibilantních konsonantů. Zatímco některé z těchto změn mohou být přesvědčivě motivovány fonologickou konvergencí v důsledku bilingvismu mluvčích v kontaktních jazycích, další změny vyžadují interní vysvětlení a odkaz na univerzální tendence hláskové změny či na strukturní fonologické parametry.