Aktuality
Po čtyřech letech se otevírá obor ROMISTIKA na FF UK, přihlášky ke studiu je možné podávat tradičně do konce února.
07.02.2016 | » více
Vyzkoušejte nové metodiky pro výuku romštiny!
22.11.2015 | » více
V archivu Romano džaniben jsou nyní dostupné texty od roku 2000 do současnosti, aktuální ročník je celý volně dostupný pouze předplatitelům. I nadále pokračujeme v rekonstrukci stránek.
01.10.2015 | » více
Osobní vzpomínku a výzvu současné ředitelky spolku Romano džaniben, Lady Vikové, k desetiletému výročí úmrtí M. Hübschmannové si můžete přečíst zde.
08.09.2015 | » více
Copyright
Publikování nebo jakékoliv jiné formy dalšího šíření obsahu serveru Dzaniben.cz jsou bez písemného souhlasu Časopisu Romano džaniben, zakázány.
Publikování nebo jakékoliv jiné formy dalšího šíření obsahu serveru Dzaniben.cz jsou bez písemného souhlasu Časopisu Romano džaniben, zakázány.
Rozhovor s Tony Lagrynem: Já už dneska se nedívám, kdo co jí, ale kdo jakej je, to mě život naučil. Životní příběh Tonyho Lagryna.
Obsáhlý rozhovor s Tony Lagrynem (*1947, Cheb), představitelem tzv. německých Romů – Sintů. Zde publikované části byly vybrány jednak z vlastního záznamu z března 2013 (cca 450 minut) a jednak z rozhovoru TL s novinářem týdeníku Reflex z roku 2008 (60 minutového), oba jsou uloženy ve audiofondu Muzea romské kultury. Základní osou rozhovoru je osobní životní příběh T. Lagryna, doplněný o vyprávění o pohnuté rodinné historie (oba rodiče byli spolu se svými rodinami vězněni v nacistických koncentračních táborech), která ovšem neskončila druhou světovou válkou. Kromě těchto rodinných historií se v rozhovoru Tony Lagryn též věnuje některým specifickým sociokulturním zvyklostem Sintů a mezietnickým vztahům.

Publikace: | 1/2013 |
Témata: | romské osobnosti orální tradice / memoráty |
Země: | Česká republika |
Autor: | Horváthová, Jana |
Bibliografický odkaz: | Horváthová, Jana. 2013. Rozhovor s Tony Lagrynem: Já už dneska se nedívám, kdo co jí, ale kdo jakej je, to mě život naučil. Životní příběh Tonyho Lagryna.. Romano džaniben 20 (1): 105–139. |