Článek se zabývá institucí romského „krále“ a procesy jeho volby mezi Romy v meziválečném Československu. Tyto aktivity jsou chápány jako projevy romské sebeorganizace a snahy o hledání sebeprezentace nezávislé na většinových institucích. Vychází především z textů dobového tisku, i když tento pramen je zabarven značnou dávkou senzacechtivosti a exotizace. Instituce romského krále je prezentována na příkladu sousedního Polska, kde starší tradici volby romských králů oživili v meziválečném období kotláři Kalderašové z rodu Kwieků. Článek se zaměřuje na aktivity československých Romů směřující k volbě vlastního krále, do níž se zapojily různé romské komunity z různých částí země. Přináší zprávy o romských sjezdech a schůzích pořádaných s cílem zvolit krále nebo zaujmout veřejné stanovisko k jiné volbě. Pojednává také o terminologické adekvátnosti českého termínu „král“, který se ustálil v neromských zmínkách o této funkci, ale v romštině se obecně nepoužívá.