Text je kompilací dvou rozhovorů s dcerou pana Baláže a zaobírá se vzpomínkami na holocaust, jak je má zažité z vyprávění svého otce. Ač nejde o přímé svědectví holocaustu, přináší rozhovor zcela jiný rozměr nacistického dědictví – totiž jeho dopad na generaci, která si nacistické hrůzy neprožila na vlastní kůži, ale přesto jejich dopad ve svém osobním životě velmi silně a bolestivě pocítila, ba pociťuje dodnes.
Fašistický režim, panující ve „Slovenském štátě“, si vyžádal mnoho obětí.Ovšem jen málo z nich dokázalo o tomto temném období svého života podat svědectví. Ne tak pan Peter Baláž, který také na vlastní kůži zakusil krutost nacistů.V pouhých osmnácti letech byl odveden z domova na nucené práce a po dva roky byl nucen žít v nelidských podmínkách nacistických táborů, v nichž bylo lidem bráno zdraví, důstojnost a nebo rovnou život. Pan Baláž měl štěstí, druhou světovou válku přežil. A výměnou za jeho dva prsty, dostali život i jeho spoluvězni. Jak se to stalo vypráví dcera pana Baláže.