Podle kronikáře Theophana Continuata byl budoucí císař Michal II vychován v nové herezi, která vycházela ze židů a athinganů a kterou zavrhuje. Jako dospělý slouží u vojska a v té době mu věští jeden athingan slávu a možná i císařskou hodnost. V původním znění příhody byl věštcem mnich, ale spojení s athinganem více sloužilo Theophanově cíli, tedy očernit pozdějšího císaře. Vražda jeho konkurenta v zápasu o císařský titul mu zde rovněž nahrává. Athingané měli špatnou pověst věštců a obecně odlišně žijících lidí.
I v dalším prameni, Theophanově životopisu císaře Nikephora, se athingané zmiňují v souvislosti s opovrhovanými manichejci, a vytýká se jim věštění a čáry, ale i hereze a bludné učení. Interpretace tohoto textu ovšem není pro jeho inkonzistenci a nejasnost snadná. Nejstarší zmínky o athinganech tudíž nesvědčí ani o obsahu učení této hereze, ani o zvycích jejich nositelů, ale pouze o jejich negativním postavení na straně Byzantinců. Ani pozdější prameny toho neprozrazují víc.
Jinde se hovoří o athinganech jen jako o cizích lidech. Jejich nálepka heretiků nijak nevylučuje etnickou samostatnost této skupiny, jak lze vidět i u Židů. Přistoupíme-li na tento pohled, imigrovali athingané do Byzance během 7.-8. století. Jejich jméno není typické pro heretické skupiny, u kterých se jinak zvolí charakteristické rysy učení nebo jméno zakladatele jako základ pro jejich označení.