Olaši žijící na východě Slovenska představují izolovaný jazykový ostrov mluvčích olašské romštiny žijícími mezi mluvčími severocentrální romštiny. Tato studie se zaměřuje na olašskou komunitu v obci, kde došlo před více než sto lety k nejstarší sedentarizaci Olachů v tomto regionu. V dnešní době je vlivem různých faktorů (zejména velkého odlivu Romů z lokality a stále se zvyšujícímu počtu subetnicky exogamních svazků) statusové postavení této obce ve vnitroolašské hierarchii nízké. Z důvodu nedostatku preferovaných olašských partnerů dochází již v druhé generaci k  přílivu neolašských partnerů (Rumungrů) do této lokality.  Na příchozí partnery je vyvíjen tlak na osvojení si olašštiny. Vzhledem k subetnicky smíšenému složení místní komunity se zde můžeme stále častěji setkat se střídáním obou variant romštiny (olaštiny a severocentrální romštiny) a s přepínáním jazykových kódů.  Alternace jazykových kódů může představovat vědomou a aktivní strategii mluvčího. Přepínání kódů má ale také diskurzivní dimenzi, kdy samotným přepnutím mluvčí vyjadřuje nějaký obsah či postoj k tématu, i když ten je často srozumitelný pouze členům vlastní komunity.

Jazyk ve sledované komunitě představuje hlavní vnější faktor rozdělující místní olašské a neolašské komunity. Olašská romština zde má vysokou prestiž jakožto definiční znak olašské identity. Olašství je v tomto prostředí udržováno do značné míry právě skrze důraz na adekvátní užívání olašské romštiny každým, kdo má být považován za člena komunity.

text si můžete stáhnout v