"Naši Romové" - difrakční vzorce odlišnosti východoslovenského venkova

Abstrakt

Východoslovenský venkov se vyznačuje integrovanými Romy, kteří jsou na lokální úrovni obvykle kategorizováni jako „naši Romové“. Článek se soustředí na popis způsobů vylučování a zahrnování těchto obyvatel do lokálních sociálních vztahů popisovaných obvykle jako „jedna rodina“ nebo „náš způsob života“. Osoby označované jako „naši Romové“ je možné popsat jako „nepatřičné/nepatřící  druhé“ (others). Nejsou ani insidery ani outsidery a do lokálních vztahů jsou včleňováni nebo z nich naopak vylučováni za využití různých prostředků, v jejichž rámci dochází k různým transformacím či překladům jejich odlišnosti. Tento translační proces lze přiblížit pomocí metafory difrakce. Stejně jako během tohoto fyzikálního jevu, kdy při průchodu světla štěrbinou dochází k ohýbání světelného vlnění, podobně dochází v kontextu lokálních interakcí k ustanovování určitých vztahů k „našim Romům“, které jsou výsledkem zmíněného translačního procesu. V textu je popisováno pět základních ohybů, umisťující „naše Romy“ do topografie lokálních vztahů, které jsou pro danou obec charakteristické. Tyto ohyby jsou podmíněny sdíleným místem, pozemkovým vlastnictvím, prokreací, kmotrovskými vztahy a disciplinačními strategiemi.