Ke kořenům slova ROM

Abstract

Etnonymum <em>rom</em> je pro většinu romských skupin tím nejběžnějším sebeidentifikačním prostředkem. Po celá staletí se Romové označovali apelativy z místních jazyků; viz české cikán nebo anglické gypsy. V roce 1971 na prvním mezinárodním kongresu Romů byl deklarován úmysl označovat Romy jejich vlastním etnonymem. Romisté a indologové odvozují původ slova <em>rom</em> již déle než jedno století od novoindického pojmenování <em>dom</em>, které navazuje na kastovní označení <em>domba</em>, doložené v sanskrtských textech. Indické kastovní jméno <em>dom</em> má své nářeční varianty. Novoindické džátinymum dom by mělo být navázáním na starší nedoložený termín <em>domma</em>. V sanskrtu najdeme slovo <em>domba</em> odkazující ke kastě hudebníků. Tito hudebníci zaujímají podobné společenské postavení jako dnešní dómové v Indii.<br /> V romštině má slovo <em>rom</em> i jiný význam. Maskulinum <em>rom</em> označuje také manžela, femininum <em>romňi</em> pak manželku. Pro romského chlapce se používá označení <em>čhavo</em>, pro neromského <em>raklo</em>. Oba výrazy znamenají také syn. Některé romské skupiny žijící v západní Evropě začaly jako etnonymum používat i jiné výrazy (<em>kale, manuš, sinti</em>) a slovo <em>rom (romňi</em>) v jejich dialektech označuje už pouze manžela (manželku).<br /> Romština má ve svém indickém jádru vysoké procento slov mundského, tj. neindoárijského původu. Dombové patrně pocházeli z hinduizovaných mundsko-jazyčných kmenů. Hinduistická civilizace je vstřebala do svého kastovního systému.<br />