Romština v České republice - předávání jazyka a jazyková směna

Abstract

Tento článek shrnuje dosavadní informace o jazykové vitalitě romštiny v ČR (především severocentrálního dialektu s dosud největším počtem mluvčích) a doplňuje je o zjištění získaná během nedávných sociolingvistických výzkumů, které vedli autoři článku. Shromáždili tak data především o současné míře kompetence v romštině, mezigeneračním předávání jazyka a vztahu k jazyku. Data tak mají převážně deklarativní charakter (vycházejí z toho, jak Romové odpovídali na naše otázky), jsou doplněna pozorováním a experimentální metodou jazykových her, pomocí které byla zjišťována úroveň kompetence v romštině u nejmladší generace potenciálních mluvčích. Na základě aktuálních zjištění lze potvrdit předpoklad, že mluvčí severocentrální romštiny procházejí v ČR procesem jazykové směny směrem k monolingvismu v majoritním jazyce. Na druhou stranu je tento proces pozvolnější, než bylo možné předpokládat – k akvizici romštiny sice často nedochází v raném dětství, ale dlouhodoběji, dále, generace starších Romů stále znamená důvod a popud k nutnosti určité kompetence v romštině. Ačkoli jazyk přichází o své domény v rovině uzuální, má pro Romy často výraznou hodnotu symbolickou.