V rámci etnoemancipačního procesu se stále více Romů snaží definovat romipen - svou identitu, začínají vytvářet své dějiny. Během školní docházky neměli příležitost se o vlastních dějinách něco dozvědět. A neromští spolužáci zase neměli možnost se něco dozvědět o historii a zvycích svých snědších spolužáků. Rodinné a rodové příběhy se v romské komunitě předávaly z generace na generaci ústně.
Dnes už mezi Romy jsou akademicky vzdělaní historici. Ale existují i romští laici, jejichž historizující vyprávění mají velkou informační hodnotu a mohla by další Romy inspirovat k zachycování vlastní rodové historie.