Tato studie je věnována básníkovi, prozaikovi, dramatikovi a překladateli, který se narodil v Rusku českému otci a matce moravské Romce. Alexandr Germano začal psát už jako posluchač obchodní školy - a psal rusky. V roce 1915 vyšla A. Germanovi první esej "Červ hryže" ve sborníku "Orlovci - obětem války". V letech 1919 - 1921 sloužil v Rudé armádě, kde zastával funkci kulturně-osvětového pracovníka. V roce 1921 byl demobilizován a poté se už po celý svůj život věnoval literatuře. Nejvýznamnější období jeho života začalo v roce 1926, kdy se přestěhoval do Moskvy. V té době sovětský stát využíval jako prostředku k integraci národností jejich jazyky i kulturu. V tehdejším Sovětském svazu žilo mnoho etnických skupin, které neměly psanou literaturu. Patřili mezi ně i Romové. Alexandr Germano dělil svůj čas na pobyt v knihovnách a archivech, kde hledal, co kdy bylo v Rusku o Romech publikováno, a na pobyt v táborech kočovných Romů, kde studoval jejich dialekty a folklór. Začal pak psát verše i prózu v romštině. Kromě literární a ediční práce organizoval kurzy čtení a psaní pro negramotné Romy, pomáhal při zakládání romských artělů (řemeslnických družstev). Za druhé světové války se zúčastnil bojů o Moskvu, později jezdil s umělci pořádajícími kulturní akce pro vojáky. Zemřel v roce 1955. Autorka této studie zdůrazňuje obtíže romských autorů při publikaci svých děl v romštině. Je tu značná roztříštěnost údajů, romsky psaná literatura vychází v různých zemích a romský autor často nezná své kolegy byť z blízkého zahraničí. Například umělecká hodnota některých poem a povídek Alexandra Germana by si rozhodně zasloužila publicitu přesahující ruské hranice.