Ruda Dzurko vzpomíná, jak v době provádění soupisu a usazování kočovných Romů, k nimž nepatřil, bydlel a pracoval v Děčíně. Na nádraží byl zadržen policií, odveden na národní výbor, kde byli shromážděni další Romové a brali jim otisky prstů. Musel opustit zaměstnání v továrně - na rozkaz z policie, resp. tehdejší Veřejné Bezpečnosti, a musel se živit různými pomocnými pracemi a potvrzení o příjmu musel předkládat bezpečnostním orgánům - jinak hrozilo obvinění z příživnictví.