V tomto článku se Zuzana Jurková zmiňuje o svém putování za nejstarší vrstvou romských písní, tzv. phurikane giľa do dvou romských osad na Slovensku –Rudňan a Hermanovců. Ke svému překvapení zjistila, že přestože v obou obcích nalezla ideální podmínky pro předávání a udržování tradičního písňového repertoáru, žánr phurikane giľa nikde nezaznamenala. Podle její interpretace je tomu tak proto, že Romové v tradičním prostředí na Slovensku nepotřebují potvrzovat „kdo jsou“. Žijí v romské osadě, mluví téměř výlučně romsky, o jejich identitě tedy není pochyb. Romové v Čechách naproti tomu většinou své tradiční vazby ztratili, žijí roztroušeni mezi majoritou, jejich děti už obvykle romsky neumějí. Nemají tradiční romská zaměstnání, zato však vykonávají ta, která jsou převážně špatně placena a jejichž společenský status je nízký. Nestát se v takové situaci desperátem je skoro nadlidský výkon, a proto mají potřebu se ujišťovat, že nejsou „horší“, nýbrž že jsou jen „jiní“. A tuto ujišťovací funkci hraje často právě hudba.