V jedné z východoslovenských obcí se mezi romskou komunitou objevuje velké množství rodin, které se formou pěstounské péče starají o děti z dětských domovů. Žije jich zde více než 30 na jednom místě, a to přesto, že získání dítěte do péče je poměrně složitý administrativně-legislativní proces. Text se zaměřuje především na analýzu formování praxe pěstounské péče a její následné rozšíření, přičemž ji prezentuje jako invenci, prostřednictvím které se místní Romové vypořádávají s různými životními obtížemi. Pozornost věnuje také síti vazeb, ve které se setkávají různí aktéři, jež tuto praxi přetvářejí a ovlivňují.

text si můžete stáhnout v