Romové jako národ, který nemá vlastní stát, byli vždy nuceni užívat jazyk většinové společnosti. Ne vždy se dnes Romové identifikují s vlastním jazykem, pro většinu těch, kteří se asimilovat nechtějí, má identifikace s jazykem klíčový význam. Autorka připomíná postoj Sintů odmítajících učit svému jazyku gádže, protože je za války zradila etnoložka, která jejich jazyk ovládala. Upozorňuje na nebezpečnou situaci Romů ve východní Evropě včetně pogromů v Rumunsku, vysokou nezaměstnanost a snahu některých státních úřadů rozbít romskou solidaritu přesahující státní hranice např. finanční podporou jen některých romských organizací.