Studie se zabývá aspekty spisovné normy v písemných pracích romských žáků 9. ročníků základních škol praktických. Studie vychází z chybové analýzy 130 textů dostupných v databance ROMi a věnuje se vybraným jevům jak z oblasti morfologie a syntaxe, tak diskurzní výstavby a slovní zásoby. Zatímco na jiných místech se autorka věnovala chybovosti zkoumaných textů a především jejího možného stigmatizujícího dopadu, v této studii se naopak věnuje těm aspektům, které hovoří o snaze autora normu v psaném textu dodržet. Studie ukazuje, že žáci jsou si vědomi existence rozdílu mezi psaným a mluveným projevem, ale ne vždy jej dokáží ztvárnit v souladu s pravidly pravopisu či stylistickými požadavky na formální text. Výrazným jevem je tak kolísání mezi dodržením a nedodržením normy, mezi spisovnými a nespisovnými tvary apod. Studie se věnuje také popisu zkoumaného materiálu, jeho vztahu k romskému etnolektu češtiny i samotné databance ROMi.