Text vychází z terénního výzkumu v romské osadě na východním Slovensku. Jeho tématem je konverze Romů k novým náboženským hnutím, konkrétně k Náboženské společnosti svědkové Jehovovi. Autor sleduje mechanismy, které udržují v konverzi konkrétního romského konvertitu. Vedle krátké polemiky s příbuzenstvím, jakožto významným faktorem v konverzích Romů, diskutuje text rovněž teorie etnické stigmatizace a sociální deprivace. Konverzi respondenta Milana nahlíží především z hlediska jejího významu pro vztahy a interakce uvnitř romské komunity. V rámci ní rozkrývá síť aktérů a vztahů, která přispívá k Milanovu setrvání v konverzi. Vedle toho chápe roli konvertity jako součást vazby na gádžovský svět posilující konvertitovo prestižní postavení v rámci vlastní romské komunity.