Autorka zastává názor, že skutečná výchova by měla být chápána jako dialog, k němž přispívají (každá po svém) obě strany. Než začne učitel vyučovat romské žáky, měl by se o Romech něco dozvědět. Je třeba, aby si položil otázku, zda romské děti rozumějí gestům a rituálům, s nimiž se setkávají ve škole při vyučování a které žáci z majority považují za vžitou samozřejmost.