english | česky
ISSN 1210-8545 (Print)
ISSN 2788-3809 (On-line)
home

Aktuality


Výzva k zasílání příspěvků do chystaného monotematického čísla o boji a práva Romů (Romano džaniben 2024)

Oslovujeme všechny Romky a Romy s výzvou napsat osobní vzpomínku či povídku pro romistický časopis Romano džaniben na téma bezpečí či ohrožení bezpečí.

Časopis Romano džaniben přechází k 1. 1. 2022 do režimu časopisu s otevřeným přístupem podle definice BOAI

Po čtyřech letech se otevírá obor ROMISTIKA na FF UK, přihlášky ke studiu je možné podávat tradičně do konce února.

Vyzkoušejte nové metodiky pro výuku romštiny!

V archivu Romano džaniben jsou nyní dostupné texty od roku 2000 do současnosti, aktuální ročník je celý volně dostupný pouze předplatitelům. I nadále pokračujeme v rekonstrukci stránek.

Osobní vzpomínku a výzvu současné ředitelky spolku Romano džaniben, Lady Vikové, k desetiletému výročí úmrtí M. Hübschmannové si můžete přečíst zde.

História Rómov v Taliansku

Autorka se věnuje romské problematice i v praxi, pomáhala Romům při registraci na městských úřadech, na pedagogické fakultě vedla speciální kurs pro přípravu budoucích učitelů romských dětí.
Předpokládá se, že Romové přišli do Itálie z Řecka. První historický dokument dokládající romskou přítomnost je z roku 1422. Později se vůči nim uplatňovaly vyhošťovací edikty, za jejichž neuposlechnutí byly uplatňovány drakonické tresty. Romové přežili hlavně proto, že se těšili určité přízni místního obyvatelstva, nabízeli totiž různé služby a výrobky potřebné na venkově. V jihoitalské Kalábrii se prosadili romští kováři. Na severu Itálie žili převážně Sintové živící se prodejem výrobků z proutí a ze dřeva nebo kočovným divadlem, akrobacií, předváděním cvičených zvířat. Sintové založili později velmi slavné cirkusy. Do Itálie se postupně dostávají i Romové z území pozdější Jugoslávie. Fašistický režim považoval Romy za veřejné ohrožení a snažil se bránit jejich imigraci. Ale rasistické zákony přijaté pod nátlakem Hitlera byly zaměřeny hlavně proti Židům a míšencům narozeným v Africe italským kolonizátorům. Jednou z velkých akcí proti Romům bylo odtransportování romských rodin žijících u jugoslávských hranic na ostrov Sardinii, kde jim ale byla ponechána volnost pohybu. Mnoho Romů z Chorvatska a Slovinska se přidalo k transportu dobrovolně - utíkali totiž před chorvatskými fašisty-ustašovci, kteří Romy krutě masakrovali. V Itálii byly zřízeny ještě dva romské koncentrační tábory, ale s minimální ostrahou. Italové nikdy nevydali Romy Němcům. Někteří Romové se zapojili i do odboje.
Po válce iniciovala katolická církev vznik organizace Sdružení pro duchovní podporu kočovníků v Itálii, které se zabývá pastorační činností mezi Romy, ale také v prostředí cirkusů a lunaparků. Funguje i Státní pastorační úřad pro Romy a Sinty. Koncem 50. let začala kampaň zaměřená na odstranění negramotnosti Romů a snaha zařadit děti do škol. Romové často nebyli zapsáni v registru obyvatel a školy proto jejich děti odmítaly přijímat. V 70. letech začaly snahy o zahrnutí Romů do návrhu novely zákona na ochranu práv jazykových menšin (tato novela nebyla dosud schválena).
Po pádu totalitních režimů ve střední a východní Evropě se mnoho Romů dalo do pohybu - do Itálie se přistěhovali především Romové z Rumunska, ze zemí bývalé Jugoslávie a Albánie.

Publikace: 4/1995
Témata: historie obecně
Země: Česká republika Itálie
Autor: Karpatiová, Mirella
Bibliografický odkaz: Karpatiová, Mirella. 1995. História Rómov v Taliansku. Romano džaniben 2 (4): 62–69.
časopis·krajinou příběhů·romistické utopie·ostatní projekty·metodiky·o nás