Sekuritizace je často spojována primárně s růstem významu bezpečnostních složek a omezováním sociálních politik. Předkládaný text na příkladu protiromských politik v severních Čechách zkoumá specifickou situaci, kdy ze strany lokálních aktérů dochází k posilování a většímu využívání sociálních politik. Sociální politiky se však namísto nástroje ochrany stávají nástrojem kontroly populace, zejména chudých Romů. V článku ukazujeme, jak se metody a vnitřní logika těchto lokálních politik v průběhu posledních dvou desetiletí přenášely na úroveň celostátní a utvářely český sociální systém.

V prvním desetiletí 21. století se v řadě českých zejména postindustriálních měst s vyšším podílem romských obyvatel stala populární politiky tzv. nulové tolerance. Svým názvem i některými přístupy navazovaly na americké politiky, které měly v místech s vyšší koncentrací menšin a chudých obyvatel zajistit “pořádek” na základě tvrdého potírání drobné kriminality. Od svých amerických vzorů se ale odlišovaly mimo jiné využíváním sociálních politik, včetně systému sociálních dávek. Metody a vnitřní logika těchto lokálních politik nulové tolerance se v průběhu posledních dvou desetiletí přenášely i na celostátní úroveň. 

Předkládaná studie zkoumá tyto transfery praxí i ideových základů politik nulových tolerancí na příkladech zavádění tzv. bezdoplatkových zón a legislativních návrhů umožňujících exekuce pokut na sociálních dávkách. Cílem studie je analyzovat tyto interakce mezi lokálními a státními diskurzy a politikami, které společně utvářejí charakter českého systému sociální ochrany a ukázat, jak tyto mechanismy vedou ve svých důsledcích k jeho omezování a delegitimizaci.