Životopisné vyprávění devatenáctiletého Petra Žigy, studenta Romské střední školy sociální, je jednou z prací na téma "vzpomínky rodičů a prarodičů". Dojemný příběh pradědečka, jehož jméno se v rodinné paměti nezachovalo, pochází z počátku 20. století. Pradědeček, narozený r. 1888, byl v celém kraji vyhlášeným malířem. Požádali jej, aby vymaloval kostel a on ve svých jednadvaceti letech maloval Pannu Marii podle své ženy. Slováci jej však za to upálili v márnici. Žalem nad jeho tragickým osudem zemřela i jeho milující žena, a tak se jejich dcerky, autorovy prababičky, ujala teta s manželem. Příspěvek je dvojjazyčný: v romštině i v češtině