Autorka článku se zaměřila na vylíčení pouti v provensálském přímořském městečku v kraji Camargue, kde žije mnoho Romů. Dříve byli převážně koňskými handlíři, dnes jsou hudebníky v místních restauracích a barech, obchodníky s použitým zbožím, kotláři, brusiči nebo také věštkyněmi. Nedaleko Saintes-Maries je malé soukromé romské muzeum. Na pouti dnes početně převažují Romové, ale vždycky tomu tak nebylo, ve dvacátých letech byli v menšině. Teprve v roce 1953 směli Romové poprvé nést sochu svaté Sáry v procesí k moři.
Na pouť se sjíždějí různé romské etnické podskupiny, Romové usedlí i kočovní, a nejenom křesťanští, ze solidarity přijíždějí i muslimští Romové z Balkánu a Turecka. Na pouť jezdí i mimořádně bohaté rodiny, např. rodina Bouglione, která vlastní největší francouzský cirkus. 23. května se odbývají modlitby v předvečer pouti, 24. května se koná snímání relikviářů svatých Marií a poté Sářino procesí, které doprovázejí jezdci na koních. 25. května se koná procesí svatých Marií. Pouť do Saintes-Maries-de-la-Mer byla původně poutí provensálskou, svatou Sáru uctívali Provensálci dřív než Romové. Romskou se tato pouť stala až později, Romové si své postavení vydobyli dlouhým rozjímáním v kryptě svaté Sáry. Pouť je samozřejmě i událostí společenskou, což jí neubírá na zbožnosti. Mnoho Romů má silný vztah k Bohu a některým svatým, ale je to vztah osobní a přímý, který nepotřebuje prostřednictví církve.