Jednou z forem perzekuce romského obyvatelstva v době slovenského státu byla existence pracovních útvarů. Úkolem této studie je zaměření pozornosti na období vzniku pracovních útvarů, na předpisy, které byly pro organizaci pracovních útvarů nevyhnutelné. K diskriminačním opatřením proti Romům docházelo prakticky hned po vzniku samostatného slovenského státu. Zákon o potulných Cikánech z roku 1939 vytvořil právní rámec, na jehož základě vznikala další perzekuční opatření a Romové byli zařazeni mezi asociální osoby. O zřízení pracovních útvarů bylo rozhodnuto vyhláškou ministerstva vnitra 2. dubna 1941. Osoby zařazené do těchto útvarů měly být zařazeny na veřejně prospěšné práce, jako např. úprava silnic, čištění vodních toků, meliorace, čištění lesů, úklid veřejných prostor.
Doplňování stavu osob v pracovních útvarech měli na starosti přednostové okresních a státních policejních úřadů. Pokud uznali osobu žijící v jejich obvodě (ve věku 18-60 let) za asociální, měli právo zařadit ji do pracovního útvaru.