Etnonymum rom je pro většinu romských skupin tím nejběžnějším sebeidentifikačním prostředkem. Po celá staletí se Romové označovali apelativy z místních jazyků; viz české cikán nebo anglické gypsy. V roce 1971 na prvním mezinárodním kongresu Romů byl deklarován úmysl označovat Romy jejich vlastním etnonymem. Romisté a indologové odvozují původ slova rom již déle než jedno století od novoindického pojmenování dom, které navazuje na kastovní označení domba, doložené v sanskrtských textech. Indické kastovní jméno dom má své nářeční varianty. Novoindické džátinymum dom by mělo být navázáním na starší nedoložený termín domma. V sanskrtu najdeme slovo domba odkazující ke kastě hudebníků. Tito hudebníci zaujímají podobné společenské postavení jako dnešní dómové v Indii.
V romštině má slovo rom i jiný význam. Maskulinum rom označuje také manžela, femininum romňi pak manželku. Pro romského chlapce se používá označení čhavo, pro neromského raklo. Oba výrazy znamenají také syn. Některé romské skupiny žijící v západní Evropě začaly jako etnonymum používat i jiné výrazy (kale, manuš, sinti) a slovo rom (romňi) v jejich dialektech označuje už pouze manžela (manželku).
Romština má ve svém indickém jádru vysoké procento slov mundského, tj. neindoárijského původu. Dombové patrně pocházeli z hinduizovaných mundsko-jazyčných kmenů. Hinduistická civilizace je vstřebala do svého kastovního systému.