V tomto článku analyzuji archetyp cikánské femme fatale v sedmadvaceti filmech z let 1943 až 1978. Snažím se odpovědět na následující otázky: jak byla postava „Cikánky“ v mexické kinematografii ovlivněna evropskými literárními archetypy, jak se vyvíjela v čase a jaké má toto zobrazování ženských cikánských postav politické implikace ve vztahu k rasovým a národním systémům symbolů? Budu se zabývat postupnými proměnami stereotypu „Cikánky“. Ty sahají od představy „bílé španělské dívky, unesené a vychované Cikány,“ která se objevuje ve španělské literatuře, až po „tajemnou a svůdnou Východoevropanku“ inspirovanou gotickými romány. Snad nejrozšířenější podobou stereotypu byla „La Petenera“, ztělesnění fantazie sexuálně agresivní ženy. Archetyp přitažlivé a nebezpečné ženy z kočovného prostředí byl reakcí na opakující se společenské obavy, metaforou dlouho zakořeněnou v literatuře, filmu, hudbě a populární kultuře na obou stranách Atlantiku.