Bandžárové tvoří kočovný kmen, který je rozšířený po celé Indii, jehož jazyk ovšem jeví znaky jazyků severozápadní Indie. Z té oblasti se mohli dostat i velice daleko díky své profesi, která spočívala v převážení soli a jiného zboží mezi různými regióny. Sami sebe odvozují od kasty válečníků rádžpútů a člení se do šesti exogamních klanových jednotek. Jejich migrace se spojuje s pohybem armád, protože s postupujícími vojsky dopravovali i válečný materiál. Mezi jiným i pro svůj kočovný způsob života došlo k přebírání prvků z majoritních kultur až v souvislosti s rozšířením železnice v 19. století a dodnes si Bandžárové udržují značnou míru kulturní autonomie včetně vlastního jazyka. Dodnes zaujímají profese vyžadující vysokou pracovní mobilitu. Tak jako ostatní kasty a kmeny, které zůstali v hierarchii mimo systém čtyř varn, získali ochranný statut a řada z nich výrazně vzestoupila v sociálním žebříčku.
Bandžárové vyznávají většinou hinduizmus a uctívají také býky (býka Nandina). Bydlí často ve vlastních kompaktních komunitách „tandech“ a kladou důraz na čistotní rituály. Žena po porodu a dívka v období první menstruace žijí odloučeny od komunity. Sňatky se uzavírají exogamně a domlouvají se předem. Vdově není zakázána nová svatba. Zvláště ženy nosí charakteristické, ornamentální oblečení a nápadné šperky.
Oficiální zastoupení bandžárů proklamuje spřízněnost s Romy a odpovídá tím bandžárským lidovým představám, podle kterých odešli z Rádžasthánu souběžně s nimi. Z vědeckého hlediska se takové hypotézy obtížně potvrdí či vyvrátí.